adresa: Praha 4 - Krč
investor: AT DEVELOPMENT, a.s.
projektant: Atelier 6, s.r.o. projekt: 09/2005 realizace: 09/2007

BYTOVÝ DŮM HUDEČKOVA - dům na kraji sídliště

Bytový dům je umístěn v klidné a dostupné lokalitě, v širším centru města, Praze 4.

Pozemek je v nárožní poloze na křížení ulic Hudečkova a Bohuslava Martinů, v těsném kontaktu s panelovými domy, ale v širším měřítku i s individuální výstavbou rodinných vilek. Před hlavním průčelím je dnes nehostinná plocha, která je v územním plánu vedená jako parková zeleň. Objekt bytového domu je situován podélně s ulicí Hudečkovou do nárožní partie s ulicí Bohuslava Martinů a uzavírá plochu rozvolněné zástavby v lokalitě.

Bytový dům je navržen jako pětipodlažní se dvěma ustupujícími patry. Hmotová kompozice domu je členěna tak, aby vytvářela nárožní dominanty a zároveň reagovala na okolní výškově rozmanitou zástavbu. Silueta navrženého bytového domu je z pohledu od ulice výrazně členěna na tři, resp. čtyři vzájemně se prolínající a výškově členěné hmoty. Tento dojem je podpořen barevným rozlišením režného cihelného obkladu. Na střechách 5.NP a 6.NP jsou navrženy střešní zahrady.

Tvarování hmoty domu reaguje na místo – plochý vyvýšený pozemek nad okolním svažitým terénem. Nároží jsou odlehčena na sloupech. Tyto prostory slouží jednak pro krytí venkovních parkovacích stání, jednak jako krytí vjezdů do podzemních garáží a pěších vstupů do domu.

Bytový dům má navrženy tři hlavní vstupy na vertikální komunikace s osobním výtahem, vjezd na plochu venkovních parkovacích stání a dva vjezdy do dvou podzemních garážových podlaží. Vstupy do domu jsou navrženy ze severovýchodu od ulice Hudečkovy. Jihozápadní část pozemku je využívána převážně jako předzahrádky k bytům v 1.NP.

Konstrukčně je objekt navržen jako železobetonový monolitický skelet, s vnější fasádou v kombinaci hladká bílá omítka, režný cihelný pásek a dřevěný obklad nárožní dominanty ustupujícího sedmého nadzemního podlaží. Okna dřevěná, s hliníkovými venkovními roletami.

Celou stavbu doplňují zídky z gabionů s popínavou zelení, předzahrádky jsou rozděleny habrovými ploty.

Škála bytů je různorodá, od garsoniér až po 5+kk. Celkem se v objektu nachází 57 bytových jednotek, z toho čtyři byty v přízemí, které jsou ovšem z pohledu z ulice v prvním patře, dále po dvanácti bytech v každém patře od druhého do pátého nadzemního podlaží, v šestém podlaží jsou umístěny čtyři byty (z u třech z nich je velká terasa a u dvou dále i zahrada). V sedmém podlaží se nachází jeden luxusní byt s panoramatickým pohledem na Prahu, velikou terasou a zahradou, kde je výška zeminy jeden metr.

Představené řešení vychází z platného územního plánu města, konceptu územní studie ÚS 16 a zejména z potřeb obyvatel města, bezproblémového užívání a prostupnosti místa a všech jeho dílčích celků, dopravní infrastruktury, ochrany přírodního charakteru místa, zájmů památkové ochrany, ekonomické dostupnosti a nutnosti etapizace.

S objednatelem jsme se dohodli na vyzkoušení cesty nerozšiřování historického mostu o novodobé prvky a hledání možnosti jiné cesty, jak naplnit požadavky zadání. Vedou nás k tomu následující důvody: jsme přesvědčeni, že sebelépe esteticky a konstrukčně řešené rozšíření historické kulturní památky, byť infrastrukturálního charakteru, není možno nikdy dostatečně odůvodnit utilitárními potřebami. Požadavek zadavatele „Chebský most je pro Karlovy Vary jako Karlův most pro Prahu“ vyvolal představu Karlova mostu s chodníkovými konzolami navrženými „hvězdnými“ pány architekty. Již současná šíře konzol, která by měla být dále navyšována, je zejména při pohledech z břehů v příkrém rozporu s charakterem obloukového mostu. Zároveň neudržitelný současný stav, pouze 40 let starých úprav, dokládá nevhodnost kombinování jednotlivých konstrukčních principů. Navrhujeme historický most navrátit do jeho původní podoby z druhé poloviny 19. století, ponechat na něm automobilovou dopravu a propojení břehů řeky Ohře umožnit novou, souběžně vedoucí, pěší a cyklistickou lávkou.

V rámci rekonstrukce Chebského mostu 2 budou obnoveny původní kamenné prvky jako římsy a krakorce včetně replik historického zábradlí a lamp veřejného osvětlení (nasvícení bude respektovat jednak doporučení pro výběr osvětlení mostů, jednak doporučení pro omezení světelného smogu), zároveň respektujeme současnou niveletu vozovek. Lávku se smíšeným provozem pro pěší a cyklisty umisťujeme 18,75 m osově vzdálenou od historického mostu proti proudu řeky. Udržuje si tak dostatečný vizuální odstup a zároveň plynule navazuje na stávající pěší toky v území. Lávka je navržena jako visutá, bez konstrukce pod mostovkou, šíře 4,5 m s průchozím profilem 4 m. Nosná lana jsou na obou březích kotvena v jednom bodě tak aby byla zabezpečena bezkoliznost chodců a cyklistů. Nasvícení je integrováno v madle zábradlí.

adresa: podolské - zlíchovské nábřeží
investor: hlavní město Praha projektant: ATELIER 6 + TUBES
projekt: 2018
realizace: 2025

Nový most překlene Vltavu v úseku mezi zlíchovským a podolským nábřežím a propojí tak Smíchov a Pankrác. Cílem jeho vybudování je zlepšit propojení města na obou březích Vltavy v jižní části Prahy, a to hlavně pro hromadnou dopravu, pěší a cyklisty.

Ateliér Tubes a ATELIER 6, zpracovatelé projektové dokumentace, byly vybrány na základě otevřené architektonicko‐konstrukční soutěže, kterou v roce 2018 vyhlásilo hl. m. Praha. Vítězný návrh reaguje na danosti místa, odkazuje na tradici pražských obloukových mostů bez konstrukce nad mostovkou a na existenci blízkých kubistických staveb. Stavebně jde o šestipolový trámový most komorového průřezu z předpjatého železobetonu s celkovou délkou nosné konstrukce 331,6 m. Výškové umístění konstrukce mostu splňuje podmínku jednoho metru nad hladinou povodně z roku 2002. Most je tvarován jako socha – architekti ve spolupráci s umělcem Krištofem Kinterou předpokládají realizaci výtvarného díla ve formě multifunkční kubistické krajiny a botanické zahrady pouličního osvětlení. Dokončení stavby mostu, který přijde na přibližně 1 miliardu korun, se předpokládá v roce 2025.

Architektonické a dispoziční řešení

Návrh přemostění „Rajská zahrada“ ve stupni projektu pro stavební povolení vychází z dokumentace pro územní rozhodnutí a z podmínek vydaného územního rozhodnutí. Respektuje polohu i výšková omezení, typ příhradové konstrukce a dvojici schodišťových věží s eskalátory. Základním principem navrhovaného architektonického řešení je vizuální jednota celé stavby. Tedy nikoli soustava lávek různých tvarů přerušovaná „bránami“ schodišťových věží, ale jedna příhradová konstrukce doplněná betonovými vertikálami eskalátorů. Druhým, ještě podstatnějším, rysem návrhu je vědomá eliminace nevhodných „koutů“ (například volného prostoru pod nástupními rameny schodišť) potencionálně obtížně udržovatelných a následně vedoucích k odmítání užívání stavby veřejností. Důsledky aplikace těchto principů vyvolaly změny, které lze shrnout do následujících bodů:

1. Je prodloužena lávka SO201 přes silnici tak, aby mezi věžemi nebyl násyp, ale lávka jednotně (stejně) navazovala na obou stranách přímo na věže.

2. Lávky mají horní pas přímý, dolní zalomený. Původně byla lávka přes silnici v oblouku, který narušoval jednotný charakter stavby.

3. U obou věží byla upravena dispozice tak, že mají středovou podestu, na níž na jedné straně navazuje schodiště a na druhé výtahy. Tato koncepce je jednotná u obou věží a je v podstatě shodná i na nástupišti u objektu SŽ (schodiště je naproti výtahu). Kromě přehlednějšího dispozičního řešení, došlo ze zmenšení půdorysné plochy věží o čtvrtinu.

4. U střední věže 2 bylo prodlouženo schodiště ve věži až na úroveň podcházející komunikace. Původně spojovalo pouze lávku přes trať s úrovní nástupiště. Odpadlo tím vnější schodiště před výtahy spojující úroveň nástupiště s podcházející komunikací. Spolu s bodem 1 tak bylo odstraněno nevhodné ukryté místo za schodištěm. Nově v oblasti této věže žádné takové místo nevzniká. Díky dispozičnímu řešení věže odpadla nutnost „průchozích“ výtahů.

5. U krajní věže 1 je lehce upraven tvar (věž je půdorysně zalomena) tak, aby uložení lávky bylo na obou koncích kolmé. Kolmé uložení je též u lávky přes železnici.

6. Konstrukce věží byla upravena. Nově jsou věže z boku otevřené, a tedy prodyšné a prosvětlené, bez obtížně udržovatelných zákoutí. Ocelová příhradová konstrukce navazuje na betonové jádro výtahových šachet, které je obdobné s výtahem na nástupišti. Věže jsou zase stejného charakteru jako lávky (příhradové konstrukce z obdélníkových uzavřených profilů).

Lávka spojuje Hlásnou a Zadní Třebaň v jeden celek, nechává vyniknout krásu přírody a překlenuje řeku jedním obloukem, bez kce nad mostovkou a s pilíři těsně u břehů mimo hlavní řečiště. Umístěna je mimo stávající lávku tak, aby tato mohla být využívána po dobu realizace. Nástup tvoří, kromě parkování K+R, zejména veřejný prostor s možností setkání či posezení - kamenná dlažba, stromy, lavice a stůl, schody do vody.

Jedná se o třípolový rámový integrovaný most (bez ložisek a dilatací) s mostovkou parapetního průřezu a rozpětím hlavního pole 93 m. Jeho střední část délky 60 m tvoří 2 ocelové nosníky s dolní spřaženou železobetonovou deskou, které jsou vynášeny na předpjatých konzolách integrovaných do krajních polí lávky tvořených tuhým uzavřeným rámem. Ocelové nosníky střední části mostu mají příhradové stojiny ze zdánlivě náhodně uspořádaných prutů, které v součtu poskytují dostatečnou únosnost a tuhost, z pohledu uživatelů lávky jsou však průhledné a působí tak jako pouhé zábradlí.

Tento projekt získal 3. cenu v jednofázové užší projektové architektonické a konstrukční soutěži (2018).

AUTOR: Atelier 6, s.r.o.
ADRESA: Praha 4, Podolí
GENERÁLNÍ PROJEKTANT: BBD s.r.o.
VÝTVARNÁ DÍLA: Mgr. A. Pavla Gregorová - Šípová
REALIZACE: 2010 – 2012
FOTOGRAFIE: Ing. arch. Martin Spilka

Rekonstruovaná a dostavovaná funkcionalistická vila byla vyprojektována v roce 1933 architektem Bíbou a jako termín dokončení objektu je uváděn rok 1935. Jedná se o dispozičně i architektonicky kvalitní stavbu, umístěnou na hraně jihozápadního svahu, v převážně vilové čtvrti nacházející se na jihovýchodním okraji Podolí. Vizuálně významnou součástí fasád bylo mohutné popnutí přísavníkem tříčetným.

Úpravy vychází z požadavků majitelů s ohledem na dochované dispoziční řešení a zejména na minimalizaci zásahů do pohledově exponovaných částí objektu. V původní části suterénu se nachází šatna, kterou se projde do malé haly a na schodiště, dále technické zázemí objektu, sklad, domácí práce (sem ústí shoz prádla ze všech pater) a sauna s tělocvičnou, v části dostavované garáž.

Na úrovni přízemí je hlavní obytný prostor - vstupní hala s vestavěnou šatnou, řešenou jako interiérový nábytkový blok, která navazuje na spojitý prostor obytný – kuchyně, jídelna, obývací pokoj. Dále se zde nachází nezbytné sociální zázemí. Dostavěno je zádveří a rozšíření obytného prostoru směrem do zahrady. Interiér je propojen s terasou umístěnou na střeše garáže v suterénu.

V patře se nachází ložnicová část vily – dva dětské pokoje s koupelnou v jihozápadní části půdorysu a ložnice rodičů s koupelnou a šatnou na východním rohu objektu. V ustupující střešní části objektu, komunikující s rozlehlou terasou, je umístěn pokoj pro hosty s koupelnou, toaletou a kuchyňkou.

Všechna podlaží objektu jsou bezbariérově propojena výtahem.

Návrh je koncipován tak, aby respektoval stávající rozvržení okenních otvorů, původní objekt byl repasován do prvorepublikové podoby a nově přidané části jsou uvažovány jako jasně odlišitelné novotvary, evidentně vyjadřující dobu svého vzniku. Tomu odpovídá i materiálové řešení přidaných částí – sklo (s výtvarně zpracovaným motivem lístků přísavníku ve dvou variantách průhlednosti – „záclona a závěs“), bílý kov, betonové stěrky, pískovcové obklady (materiál a provedení vychází z dochovaného torza schodiště), sklo textilní sun screeny (stíní jihozápadní prosklení obytného prostoru a podstatné části terasy a zároveň nebrání atraktivním výhledům).

Nově přidané objemy tvoří přístavba zádveří a závětří (krytého skleněnou deskou) směrem do ulice a v zahradní fasádě garáž na úrovni suterénu a s ní hmotově související rozšíření obytného prostoru včetně prostorné terasy v přízemí.

Zahradní úpravy doplňuje venkovní bazén a travertinová dlažba.

Zatím nejsou ještě zcela dokončeny interiery a zejména se těšíme, až opětovně vysazený přísavník dokončí naši práci.

Adresa: Blatnice pod Svatým Antonínkem, parc. č. 72/1, okres Hodonín
Investor: Milan Baš
Projektant: Atelier 6, s.r.o., AIR atelier, s.r.o.
Projekt: 2014
Realizace: 2017

Blatnice pod Svatým Antonínkem, obec s vinařskou tradicí, rozkládající se na rozsáhlé rovině přecházející do mírného svahu s vinohrady. Uprostřed obce v rostlé zástavbě se nacházela původní hospodářská usedlost s novodobou obytnou částí a navazujícími chlívy bez hodnotných architektonických prvků. Kompozici uzavřeného dvora ukončovala vzdálená, samostatně stojící stodola. Přáním investora bylo navrhnout dům pro rekreaci s možností ubytování přátel s rodinami. Navržená hmota domu kopíruje půdorys původní stavby. Respektuje tak obecný princip zástavby v obci a zároveň vytváří naprosto soukromý prostor pobytové zahrady. Vlastní forma domu, s minimalistickými detaily v geometricky přesných plochách, vychází z abstrahovaného tvarosloví původních domů v obci. Nový přízemní dům je do ulice otevřen hlavním zapuštěným vstupem a vjezdovými vraty.

Dispozice domu je rozdělena na část ubytovací a na část společenskou, přecházející do prostoru otevřené „stodoly“, která nabízí venkovní kryté posezení. Vzhledem k rekreačnímu využití objektu, je dům otevřen výraznými prosklenými plochami do své soukromé zahrady. Ta je opticky ukončena hmotou zachované původní stodoly a po svém obvodu ohraničena plotem z neomítaného cihelného zdiva, které zbylo z původního bouraného domu. Neomítané zdivo spolu se štukovou omítkou a hladkou střechou z bobrovek, je nejběžnějším místním materiálem.

Dům byl postaven v roce 1909 podle projektu arch. Jana Gabriela jako rodinné sídlo na výrazně svažitém jižně orientovaném pozemku vysoko nad ulicí Nad Vinohradem. Projekt domu byl svébytný, slohově čistý a hodnotný, dům byl však již v průběhu výstavby stavebníkem měněn dle vlastních návrhů, které kvalitu stavby poškodily. V roce 1936 byl znovu necitlivě přestavěn.

Hlavním tématem rekonstrukce bylo odstranit nánosy předchozích stavebních úprav a přiblížit celek i detaily původnímu projektu, který nebyl nikdy realizován. Návrh vycházel z archivních výkresů původního autora a podrobného stavebně historického průzkumu. Při rekonstrukci byly použity tradiční postupy a stavební materiály v původní barevnosti (vápenné fasádní malby, ozdobné štukatury, komínové hlavice, vyřezávané okenice, okna a dveře v původním členění s replikami kování). Dalším úkolem bylo přizpůsobit řešení domu potřebám bydlení současné rodiny. Přístup do domu usnadnil návrh podzemní garáže, spojené ve skále raženou chodbou s venkovním výtahem, vedoucím na úrovně hlavních podlaží domu. Nově jsme navrhli venkovní vstupní schodiště tak, aby nekonkurovalo východnímu štítu domu. Veškeré nové architektonické prvky jsou ztvárněny současnými výrazovými prostředky pro jasnou identifikaci. Dispozičně je dům rozdělen na hlavní obytné podlaží v přízemí, ložnice a pracovna jsou v patře, obslužné prostory se saunou a pokojem pro hosty v suterénu. Nově je zobytněno podkroví s panoramatickými výhledy do vltavské kotliny. Obytná podlaží jsou nově propojena můstky se zahradou a pobytovými terasami, zařezávajícími se do strmého svahu v různých úrovních. Součástí projektu byla i obnova rozsáhlé zahrady podle původního konceptu.

Realizace je výsledkem téměř desetileté harmonické spolupráce architektů s vnímavým a osvíceným investorem.

foto: Peter Fabo

Řešený objekt svým charakterem a základní kompozicí odpovídá vývojovému typu tradičního vesnického stavení se světnicí, síní a chlévem s komorou, které se stavěly od 16. do poloviny 19. století. Přesná doba vzniku objektu není známa, ale je odhadována kolem roku 1890.

Na základě stavebně-historického průzkumu bylo rozhodnuto objekt celkově sjednotit a očistit od necitlivých zásahů. Navržené stavební úpravy rodinného domu respektují principy stanovené na základě první vývojové fáze pravděpodobně z konce 19. století. Byla realizována půdní vestavba včetně střešních vikýřů.

Navržená úprava dispozice rodinného domu spojuje 3 obytné místnosti v přízemí. Vzniká tak prostorný obývací pokoj s kuchyňskou linkou při severovýchodní fasádě a krbovými kamny při vstupu do místnosti. Do prostoru dnešní chodby je navrženo samostatné WC. V rámci dílny byla při jihovýchodní stěně vytvořena technická místnost s prostorem pro tepelné čerpadlo vzduch-vzduch.

V 2NP byla provedena půdní vestavba přístupná dřevěným schodištěm z obytného prostoru. Při jihovýchodním štítu vznikne pokoj. Uprostřed dispozice se nachází schodišťová hala s krbovými kamny a šatna. Na severozápadě umisťujeme koupelnu a další pokoj, z něhož bude přístupná obytná terasa.

Rodinný dům je tvořen ze tří hmot. V postranních hmotách jsou umístěny bytové jednotky. V prostřední hmotě jsou umístěny garáže, v 2NP pak střešní terasa. Hmotové členění je způsobeno odlišným využitím částí domu. Střední hmota s garážemi je nižší a v půdoryse ustupuje oproti sousedním hmotám, tvoří tzv. ,,krček“ spojující postranní obytné hmoty.

Celá západní hmota je věnována jedné bytové jednotce. K severní fasádě je umístěna kancelář s jednací místností. Směrem k zahradě je pak umístěno technické zázemí, tělocvična, prádelna, obývací pokoj a vstupní halu, wc a sklad. V patře je pak hlavní obytný prostor s kuchyní, koupelna, a dvě ložnice s průchozí šatnou a koupelnou.

Přízemí ,,krčku“ je věnováno garáži pro dvě osobní auta. Na střeše garáží pak vzniká terasa, která bude společná pro obě bytové jednotky. Terasa bude zastřešena tzv. bioklimatickou pergolou. Na terase bude umístěn letní bar, vířivka, letní sprcha a místo k sezení.

Celá východní hmota je věnována druhé bytové jednotce. V přízemí je umístěna hala, obytný prostor, technické zázemí, prádelna, pracovna a tělocvična. V patře je umístěna infrasauna s relaxační místností a koupelnou. Zbytek patra je věnován třem ložnicím. Každá ložnice má vlastní koupelnu a šatnu.

Vstupy do objektu jsou řešeny bezbariérově. V objektu samotném je bezbariérově možné využití 1.NP, kde výška prahů mezi jednotlivými místnostmi nebude vyšší než 2 cm. Západní část objektu je pak doplněna výtahem, umožňuje tedy bezbariérové využití 2.NP.

Obytné hmoty budou bíle omítnuty. Krček bude obložen dřevem. Jižním směrem, tedy do pobytové zahrady, jsou obytné hmoty výrazně odlehčeny prosklenými plochami. Tyto plochy navazují na venkovní terasy, které jsou částečně stíněny balkony v 2 NP. Okna jsou navržena hliníková s vysazením do líce fasády mimo osluněných světových stran, kde jsou navrženy skryté žaluziové kastlíky

Konstrukční systém je kombinovaný. Základní nosná konstrukce je tvořena železobetonovými stěnami a stropy. Garáže jsou vyzděny. Obě obytné hmoty jsou doplněny střešním světlíkem, v západní hmotě má čtvercový obrys nad schodištěm, ve východní hmotě má pak půdorys elipsy. Stejný otvor vzniká i ve střeše nad 1NP.

Na pozemku se v současnosti nachází bývalá zemědělská usedlost, postavená na půdorysném základu písmene L. Část objektu se štítem do ulice byla do nedávné doby využívaná k rodinnému bydlení. Na obytnou část navazuje stodola s kamennými stěnami a pilíři. Stávající objekt je celkově neudržovaný a vyžaduje nutné a rozsáhlé stavební úpravy.

Investor a architekt záměrně zvolili citlivý přístup, který toleruje a zachovává objem a stopu stávajících objektů pro zachování atmosféry a autentičnosti původních venkovských stavení. Ovšem z důvodu bezprostřední blízkosti silnice vedoucí těsně podél západního štítu obytné části domu, bude objekt zkrácen a od komunikace odsazen, aby byl vymezen manipulační prostor pro chodce v předpolí domu a zároveň aby mohl být vytvořen nový bezpečný vjezd a výjezd vozidel z dotčeného pozemku.

Prostor stávajícího rodinného domu bude nově sloužit jako dům pro hosty s dílnou a garáží, který bude využíván pouze občasně. Výhledově může být objekt využíván jako bydlení pro rodiče. V místě stávající stodoly, v dostatečné vzdálenosti od komunikace a s výhledem do sadu a údolí potoku Babačka vznikne klidné rodinné bydlení. V prostoru mezi těmito dvěma objekty bude situována krytá letní kuchyně, která bude prosvětlena náhodně rozmístěnými skleněnými střešními taškami. Nekryté kamenné zápraží podél vejminku tvoří komunikační osu mezi brankou a vstupem do rodinného domu.

V prvním podlaží se nachází zádveří s šatnou, které odděluje technické zázemí a vstup do suterénu od hlavního obytného prostoru domu s jídelnou, kuchyňským koutem a schodištěm do druhého patra. Ve východní části prvního podlaží je situována ložnice s vlastní šatnou a koupelnou. Z hlavního obytného prostoru a ložnice jsou umožněny výhledy do zahrady.

V druhém nadzemním podlaží se na galerii nachází pracovna propojená s velkorysým centrálním prostorem. Na komunikační prostor, který může sloužit jako herna pro děti, navazují dva identické dětské pokoje a koupelna. V objektu je navržen také suterén, který bude sloužit jako sklad nápojů a potravin. Realizace sklepu závisí na výsledku hydrogeologického a inženýrskogeologického průzkumu.

V přízemí vejminku se nachází dvě ložnice, obývací pokoj s kuchyňským koutem, koupelna, samostatné WC, spojovací chodba, schodiště a technická místnost. K vejminku je přidružena garáž s dílnou. V druhém nadzemním podlaží se nachází dva otevřené prostory, menší je propojen venkovním krytým schodištěm s letní kuchyní a je prozatím zamýšlen jako půda. Druhý větší půdní prostor je propojen vnitřním schodištěm a může sloužit jako tělocvična.

Zadáním investorů bylo provést stavební úpravy stávajícího rodinného domu v Jižních Čechách. Dispozice byla upravena tak, aby v přízemí vzniklo pohodlné schodiště do podkroví, samostatné wc, prádelna a koupelna.

V podkroví byla provedena půdní vestavba. Vznikly zde dva obytné pokoje, prostorná koupelna a samostatné wc.

Stávající dům byl doplněn o střešní vikýře. Jižní fasáda byla maximálně prosklena kvůli propojení interiéru s krásnou zahradou a krajinou. K fasádě je přisazena pergola, která stíní proti jižnímu slunci. Na zahradě bylo umístěno přírodní jezírko.

Při západní hranici pozemku byl navržen zahradní domek, se saunou a zahradním skladem. Domek svým tvarem uzavírá zahradu a prosklenou saunou se otevírá výhledům do krajiny.

Předmět řešení:

Předmětem zakázky je zpracování architektonické studie smuteční síně a jejího okolí na hřbitově ve Strakonicích.

Nutnost řešit současný stav smuteční síně pociťuje město a jeho občané dlouhodobě, síň postavená ve druhé polovině dvacátého století již nevyhovuje potřebám a nynějším požadavkům, tak aby byla důstojným místem pro rozloučení se zesnulými. Proto byly ze strany objednatele stanoveny následující požadavky:

• zpracování analýzy současného stavu budovy, jejího okolí a vlastního provozu smuteční síně

• stávající stav je objednatelem hodnocen následovně: Kapacita síně je ve většině případů dostačující. Nevyhovující je místnost pro přímé pozůstalé (malá, obtížně větratelná). Technologie zázemí je ve vyhovujícím stavu. Objekt je udržovaný a provozu schopný. Problémy jsou s VZT, vytápěním a ozvučením. Vzduchotechnika je výkonnostně nedostačující. Vytápění je zajištěno lokálními topidly způsobujícími znečištění spalinami. Ozvučení je původní a dnes již nevyhovující. Podlaha je ve špatném stavu. Provozně nevhodně je řešen přístup pro návštěvníky hřbitova z parkoviště kolem zázemí obřadní síně. Architektonické ztvárnění je poplatné době a neodpovídá významu objektu.

• zpracování analýzy alternativních možností nové síně ve vazbách na provozní a prostorové možnosti

• vyhodnocení jednotlivých variant

Na základě prezentace první fáze na Poradním sboru architektů Rady města Strakonice a na jednání Rady města Strakonice byla vybrána varianta výstavby nové smuteční síně a to v jihovýchodním rohu areálu hřbitova. Předmětem druhé fáze architektonické studie je detailní dopracování vybraného návrhu.

Urbanistické řešení:

Na začátku návrhu nové smuteční síně pro Strakonice stál úkol najít v areálu, případně v jeho těsném okolí, lokalitu pro její výstavbu. Jak je určitě všem obyvatelům Strakonic zřejmé, nešlo v žádném případě o úkol jednoduchý. Nicméně jsme objevili krásu zeleného pásu vzrostlých stromů podél jižní hřbitovní zdi, nad zářezem silnice na Podsrp. Sem, respektive do místa stávající pohřební služby. Zároveň stávající svatováclavský hřbitov trpí mnohými urbanistickými problémy, zejména v jeho jihovýchodní části. Jedná se o nedořešení stávajícího nehodnotného vstupu a prostoru pro parkování před ním, oddělení budovy Pohřební služby, její fyzické a morální stárnutí, vlastní nedostatek parkovacích ploch, neexistence kvalitního pěšího napojení na nově vybudovaný podchod pod nádražím, absence kvalitní zeleně v okolí areálu hřbitova, nevhodně řešené odpadové hospodářství, atd. Návrh nové smuteční síně si předsevzal cíl vyřešit tyto urbanistické nedostatky komplexně.

Vlastní prostor síně vznikl transformací hřbitovní zdi, jejím pootočením jižním směrem. Nově transponovaná zeď jednak vytváří prostor pro rozlučkovou síň, jednak chrání předprostor síně před ruchem komunikace. Za pomoci těchto zdí a zeleně je vytvořen venkovní předprostor, částečně krytý, a jeho atmosféra. Síň je vlastně klínem vloženým mezi město a hřbitov, klínem, který zprostředkuje přechod mezi těmito světy. Prosklená stěna za katafalkem plně využívá zjevenou krásu vzrostlé zeleně pro odlehčení atmosféry během vlastního smutečního obřadu. Vzniklá zahrada je dostatečně prostorná, zároveň nepřístupná a skrytá pohledům zvenčí i pohledům z interieru síně mimo ni.

Pro dostatečný předprostor před smuteční síní musela být využita plocha stávajícího parkoviště. Tím vyvstala nutnost řešit dopravu v klidu jiným způsobem. Byla navržena úprava komunikace podél jihovýchodní a severovýchodní hřbitovní zdi, zakončená v severním rohu areálu malým kruhovým objezdem. Část jihovýchodní hřbitovní zdi byla posunuta směrem do hřbitova a tak byl vytvořen prostor pro oboustranné kolmé stání, maximalizující kapacitu. V další části navazuje kolmé stání jednosměrné. Vstupy a vjezd do areálu hasičské stanice zůstaly zachovány. V severní části nové komunikace navazují jednostranná podélná stání v souvislosti v nově zprovozněným, severním vstupem na hřbitov. Podél zdi je rezervován prostor pro chodník, který spojuje nové vstupy na hřbitov s podchodem pod nádražím. Jsou zde vynechána místa pro stromy, novou alej, která přirozeně uzavře a odcloní areál hřbitova a poskytne mu potřebnou intimitu. Uprostřed jihovýchodní zdi, v místě největší koncentrace parkovacích stání, je vybudován nový hlavní vstup na hřbitov, akcentovaný drobnou architekturou hřbitovní brány a to přímo ve vyústění hlavní hřbitovní osy.

Po vybudování nové smuteční síně bude následovat demolice síně stávající. Provoz smutečních obřadů zůstane nepřerušený a následně se uvolní rozsáhlá plocha uvnitř hřbitova, která bude použita pro jeho další rozvoj ať už jako prostor pro vybudování kolumbária, jehož umístění v bezprostřední návaznosti na nový vstup by zvýraznilo jeho význam, případně pro rozšíření počtu hrobových míst. Doporučujeme investorovi upřednostnit možnost zbudování kolumbária. Návrh bude vypracován v rámci studie generelu hřbitova.

Architektonické řešení:

Architektura je velice prostá až minimální. Pracujeme se třemi prvky – volně stojícími zdmi, které vymezují předprostor síně i vlastní objekt, levitující horizontální deskou, zastřešující prostor před vstupem a přecházející do střechy síně a v neposlední řadě se zelení. Stávající vzrostlé stromy jsou hlavním kompozičním prvkem interiéru síně i vlastního smutečního obřadu.

Stejně jako se klín síně postupně půdorysně rozšiřuje směrem ke katafalku a do zahrady, tak se i stejně zvedá výška trojúhelníkového světlíku a rozšiřuje se prostor síně i ve vertikálním rozměru. Zároveň i podlaha síně se mírně svažuje a umožňuje tak všem smutečním hostům nerušený pohled. Severní pohled na síň, od komunikace tvoří prostá, cihlová zeď částečně skrytá v zeleni. Osa síně je pohledově končí vrcholem věže kostela svatého Václava, původního historického farního kostela. V pozimních a zimních měsících, při opadaných stromech, bude tato vazba pohledově zřejmá. Je tak zprostředkován dialog, někdy viditelný, jindy jen tušený, mezi síní a duchovním rozměrem rituálu, zároveň mezi obřadem rozloučení a místem domova jako takovým.

Zdi jsou obloženy režným cihelným páskem, světle pískové barvy, která plynule přechází i do interieru síně. Protější stěna síně je obložena MDF deskami se světlou březovou dýhou. Dveře v dřevěné stěně jsou se skrytým falcem, bezobložkové. Režná cihla se uplatňuje i jako dlažba v prostoru vstupní haly a vlastní smuteční síně. Interieru dominují otočné bronzové dveře mezi vstupní halou a vlastní síní. Dveře ukončující obřad jsou posuvné, šestidílné, z bílého kovu, elektronicky řízené. Prostor kolem rakve má povrchy podlahy, stěn i stropu nataženy světle šedou stěrkou. Lavice vykonzolované ze zdi ve venkovním prostoru a ve vstupní hale bude také z bílého kovu, lavice ve smuteční síni budou tvarově a materiálově vycházet z typových venkovních laviček, pouze rozměrově upravených. Místnost pro pozůstalé má dřevěnou, parketovou podlahu (parkety skládány „na stromeček“), stěny a strop jsou provedeny v šedobílé stěrce. Podlahy ostatních místností jsou stěrkové, případně, dle povahy provozu, betonové.

Zázemí síně je zděné omítané světlou, strukturovanou omítkou a pokryté popínavou zelení (kombinace přísavníku, břečťanu a vistárie). Střecha je krytá „kačírkem s extenzivní zelení (rozchodníky, netřesk) a vysokými travinami. V případě realizace výtvarného díla „NENÍ NAHOŘE, NENÍ DOLE“ bude 500 mm vysoká tloušťka zeminy kolem třech stromů navýšena sklobetonovou skruží o dalších 500 mm na jeden metr. Skruže budou následně překryty zeminou. Ke stromům bude zavedena umělá závlaha. Markýza nad vstupem je od střechy nad objektem vynesena přes Schock isokorby. Překonzolovaná atika střechy je z pemrlovaného betonu s vertikální strukturou, alternativně budou použity matrice na pohledové betony (viz materiálové řešení). Dlažba venkovního předprostoru je navržena ve dvou materiálech – pod střechou markýzy pokračuje plynule z interieru cihelná dlažba, okolní pochozí plochy jsou vydlážděny kamennou žulovou kostkou (boky řezané, povrch štípaný), obrubníky jsou kamenné, žulové. Stromy před vstupem budou vysokokmeny, sázené jako vzrostlé. Možnosti sezení v prostoru před síní budou doplněny venkovními lavičkami, typ Limido od výrobce mmCité Zlín, které tvoří bílá, pohledově průhledná struktura ocelových prutů.

Umělecká díla:

Architektura typu smutečních síní byla v historii přirozeně spojena s existencí výtvarných děl. Navazujeme na tuto tradici a rámci návrhu smuteční síně ve Strakonicích navrhujeme tři výtvarná díla.

a/ NENÍ NAHOŘE, NENÍ DOLE – autor MgA. Krištof Kintera

Markýza před vstupem je, v jedné variantě řešení, podpírána trojicí hrubě opracovaných kamenných menhirů. Zároveň předkládáme možnost nahrazení menhirů výtvarným dílem. Na střeše vstupní markýzy jsou vysazeny tři stromy – borovice, platan, javor. Ty pod markýzou navazují na kmeny odlité do patinovaného hliníku. Ve druhé variantě díla stromy postupně „odlétají“.

b/ PTÁCI – autor MgA. Pavla Gregorová – Šípová

Jde o autorskou malbu v interieru smuteční síně, konkrétně na stěnách a na stropu světlíku. V čelní stěně světlíku, kterou tvoří mírně odrazivé sklo, se bude zrcadlit. Námětem jsou abstrahované siluety ptáků, bílé na světle pískově – šedém pozadí.

c/ VITRÁŽ – autor Ing. arch. Ivan Čech

Jedná se o transfer vitráže, která je součástí stávající smuteční síně. Toto umělecké dílo bude repasováno a nově umístěno v místnosti pro pozůstalé nové smuteční síně, jako součást osvětlovacího atria. Pozadí mu bude tvořit nedělená skleněná stěna.

Dispoziční řešení:

Obslužné prostory síně a prostory Pohřební služby jsou umístěny uvnitř hřbitova, přibližně v místě stávající pohřební služby a jejich výsledný objem je definovaný provozními vazbami, rozsahem a strukturou stávajících hrobových polí. Pohřební služba má vlastní vstup přes prostor hřbitova, kam se klient dostane brankou vedle pojízdné brány. Do interieru vstupuje z haly, která v době pohřbu může fungovat jako samostatný vstup nejbližší rodiny, po pohřbu může sloužit i jako odchozí hala. Přes malou předsíň je přístupná kancelář pohřební služby i kancelář správy hřbitova a malá čajová kuchyňka. Prostory pohřební služby obsahují malý sklad uren. Z odchozí haly jsou přístupné toalety, které slouží pro potřeby pohřební služby, smutečním hostům i návštěvníkům hřbitova. Dále je zde i malá místnost – šatna obřadníka. Celé veřejnosti nepřístupné zázemí síně je obslouženo manipulační chodbou. Na ni jsou navázány jednotlivé prostory – dvougaráž s manipulačním dvorem a skladem, šatna se sprchou a wc zaměstnanců, sklad rakví, úklidová komora, místnost pro strojení, mraznice a lednice a malá nika sloužící obsluze pohřebního obřadu. Manipulační chodba ústí do prostoru katafalku. Prostory, kde se předpokládá manipulace s nebožtíkem (tedy strojení, mraznice, lednice, výstav a katafalk) jsou situovány vedle sebe, tak aby provoz byl co možná nejefektivnější. Zázemí a provoz je řešen zcela bezbariérově na systému kovových vozíků, bez jakékoli namáhavé manipulace. Celou obsluhu v podstatě zvládne jeden pracovník – pro výslednou cenu pohřbu podstatný fakt. Samostatný vchod přímo z areálu hřbitova má technická místnost. Celý areál je doplněn odpadkovým dvorem, kde lze umístit kontejner a několik popelnic.

Vlastní provozní schéma smutečního rozloučení je velmi jednoduché, nepatetické, přesto důstojné a výrazné. Smuteční hosté vstupují z venkovního, částečně krytého, předprostoru přes vstupní halu do vlastní smuteční síně. Jednoduchý prostor se rozšiřuje jak půdorysně, tak i vertikálně a také podlaha se mírně svažuje. Katafalk s rakví se tak ocitá na mírném podiu (výška 300 mm). Výhled za rakví se velikým oknem přes celou přední stěnu otevírá do parkově upraveného atria se vzrostlými stromy. Jednoduchý, střízlivě pojednaný prostor rakve s výhledem do zeleně výrazově rámují stěny, za kterými jsou složené posuvné bronzové dveře a stěna světlíku ve středu stropu síně. Světlík je doplněn malbou – výtvarným dílem. Tato malba se díky mírně odrazivému sklu zrcadlí ve stěně světlíku. Zároveň lze plochu okna světlíku využít pro promítání fotografií či videí spojených s osobou zesnulého. Proto stěnu navrhujeme jako stmívatelné sklo s funkcí digitálních žaluzií. K sezení smutečních hostů jsou určeny jednoduché lavice. Jsou kovové, bílé, stejně jako pultík pro řečníka.

Kapacita síně je 63 míst k sezení a cca 30 stojících hostů, to je přibližně 90 míst celkem. V případě většího pohřbu lze kapacitu navýšit plným otevřením stěny mezi vstupní halou a síní o dalších cca 40 - 50 smutečních hostů až na 140 míst. Tímto způsobem propojování dvou samostatných prostor přirozeně reagujeme na počet smutečních hostů. Ve vlastní síni může proběhnout pohřeb i s menším počtem smutečních hostů aniž by měli pocit, že se ve velkém prostoru „ztrácejí“. Větší počet smutečních hostů umožní spojení síně s halou. U rozloučení s velkým počtem smutečních hostů (140 a více), které sice nejsou časté, ale přesto se někdy vyskytnou, je možné využít krytý předprostor síně, čímž se zvýší kapacita smutečního obřadu o dalších cca 100 hostů. V tomto případě počítáme s využitím plátna s promítáním obřadu v síni. K zprostředkování obřadu lze případně využít mobilní televizor.

Nejbližší rodina může kromě hlavního vstupu s ostatními smutečními hosty využít i samostatný vstup přes hřbitov a odchozí halu. Z ní je přístupná místnost pro rodinu a výstav nebožtíka. Vlastní výstav je vizuálně oddělen, tak aby bylo umožněno rozloučit se pohledem pouze těm členům rodiny, kteří o to mají zájem. Oba tyto prostory jsou přirozeně osvětleny díky malému atriu. Z místnosti pro rodinu vstupují nejbližší pozůstalí do síně, přímo do první řady.

Scénografickým způsobem pracujeme se samotným závěrem smutečního obřadu. Rakev neodjíždí ani horizontálně, natož vertikálně. Před katafalkem s rakví se pomalu zavírá kovová „opona“. Výhled ven se postupně mění na zužující se vertikálu – světlo mizí. Opona se zavře, otvírají se žaluzie trojúhelníkového světlíku ve stropu síně a do na chvilku zšeřelého prostoru přichází paprsek denního světla, který postupně sílí a dává tak pozůstalým tolik potřebnou naději.

KLIENT: Město Turnov zastoupené starostou ing. Milanem Hejdukem
AUTOR: ing.arch. Radek Šíma, ing.arch. Libor Čížek, ing.arch. Ondřej Moravec, ing.arch Michal Nekola /ATELIER 6, s.r.o.
PROFESE: PROFES PROJEKT, s.r.o., ing. Petr Chval
VÝTVARNÁ DÍLA: Mgr. A. Pavla Gregorová
GENERÁLNÍ DODAVATEL: BAK Trutnov, a.s.
PROJEKT: 2001
REALIZACE: 06/2002 – 10/2003
NÁKLADY: 36 milionů Kč / 1,1 milionů EUR
ZASTAVĚNÁ PLOCHA: 1.200 m2
OBESTAVĚNÝ PROSTOR: 5.400 m3
SNÍMKY: Pavel Štecha
VIDEO: Jan Drnek

OCENĚNÍ:

• hlavní cena v soutěži RIGIPS 2004 (za sádrokartonový akustický podhled)
• nominace na hlavní cenu v soutěži Český interier 2004
• hlavní cena za novostavbu v soutěži GRAND PRIX 2004
• nominace na titul Stavba roku 2004
• nominace Mies van der Rohe Award 2005

Smuteční rozlučková síň je situována na okraji historického centra města, v prostoru mezi dolní částí Městského hřbitova a korytem říčky Stebenky.

Lokalita se nachází na úpatí svahu, zvedajícího se od říčky k vrcholu s jednou z hlavních architektonických dominant Turnova – kostelem Narození Panny Marie. Osa – cesta, propojující vstup do kostela přes horní a dolní část hřbitova se smuteční síní, bude zakončena pískovcovým obeliskem.

Hlavní přístupová cesta jde od ulice Markovy, vedoucí z náměstí, proti toku Stebenky, kolem ostrohu dolní části hřbitova. Stavba využívá částečného rozšíření pozemku do prostoru Městského hřbitova. Na poměrně stísněné lokalitě přimyká budovu smuteční síně ke hřbitovní zdi.

Budova je navržena tak aby rezervovala po celé délce území příjezdovou komunikaci, která umožní provozní vjezd do zázemí smuteční síně.

Průčelí je inspirováno torzem staré (pískovcové) hřbitovní zdi, nacházejícího se na svahu, do něhož je objekt částečně zapuštěn. Její současný transver respektuje charakter místa a reaguje svým odstupňovaným tvarem na stáčející se koryto říčky. Samotná obřadní síň je tak zcela skryta pohledům zvenčí.

Vstup je veden po dlouhé rampě mezi dvěma zdmi, přes venkovní krytý prostor, do vstupní haly - křížení os i materiálů: sklo, dubenecký, na katru řezaný pískovec, ořech obkladu, kamenná mozaiková dlažba, kovové nebe, enkaustika. Strop představuje výseč severní, podzimní hvězdné oblohy se souhvězdím Pegas, Andromeda a Perseus.

Do vlastní síně se vstupuje pod kůrem (pohledový beton, pochozí sklo). Kapacita je 80 sedících a cca 50 míst ke stání. Jednoduchý nečleněný prostor síně s podlahou z porfyru, pískovcovým obkladem do třech čtvrtin výšky (zbytek světle šedá omítka), a akustickým sádrovým podhledem (pozn.) doplňuje nábytek z ořechu: masivní lavice, posuvné dveře, pultík a katafalk. Prostoru dominují dvě, proti sobě umístěné, stěny z pohledového betonu – pozitiv a negativ, s motivem nepravidelných soustředných oválů.

Čelní stěna smuteční síně za rakví se zesnulým je plně prosklená a umožňuje tak pohled do atria (vodní plocha, červenolistý javor, koruny staletých stromů). Na konci rozloučení se zavírá kovová opona a současně, jak mizí pohled na zesnulého a do atria, se otvírají žaluzie světlíku v ose stropu síně a do zšeřelého prostoru přichází ostrý paprsek denního horního světla.

Vysoká a úzká odchozí hala, navazující na síň a ústící do venkovního prostoru, umožňuje plynulý průběh bezprostředně po sobě navazujících pohřbů. Další prostory pro veřejnost tvoří kancelář pro sjednávání pohřbů a místnost pro pozůstalé navazující na výstav.

Zázemí a provoz je řešen zcela bezbariérově na systému kovových vozíků, bez jakékoli namáhavé manipulace. Celou obsluhu v podstatě zvládne jeden pracovník - pro výslednou cenu pohřbu podstatný fakt.

Střechy jsou převážně zatravněné. Obvodové stěny jsou vyzděné, obložené pískovcem s provětrávanou mezerou. Součástí stavby je poměrně rozsáhlá realizace sadových úprav a venkovních ploch.

Autor projektu: ATELIER 6, s.r.o. – Šíma, Čížek, Moravec, Nekola, Konopková
Projekt pro ÚR: STOPRO, pol. s r.o. – ing. arch. Viktor Tuček
Investor: Budějovická 377, s.r.o.
Generální dodavatel: Hochtief, a.s.
Generální projektant: BBD, s.r.o.
Termín kolaudace: 06/2013
Termín dokončení: 07/2013

Zadání a lokalita:

Úzká parcela v samém středu Prahy 4, na nároží ulic Budějovická a Antala Staška s výbornou dopravní dostupností přímo u stanice metra.

Rozdílní sousedé – budova hotelu ILF, gymnázia Budějovická, skupina bytových domů ze třicátých let, v bližším okolí zejména administrativní budovy, radnice s poliklinikou, DBK… - území výrazně vizuálně roztříštěné, bez jednotné koncepce.

K práci jsme měli projekt s platným územním rozhodnutím, v jehož mantinelech jsme se museli pohybovat.

Vytýčili jsme si několik bodů, které jsme považovali za podstatné:

• Nepokračovat v dalším tříštění lokality novými architektonickými „kouzly“, ale pokusit se najít v okolí spojující principy a barevnost
• Důsledněji artikulovat nárožní dominantu jako zcela typický architektonický prvek pro objekt na rohu náměstí. Dosahujeme toho v rámci platného ÚR, tedy nikoli zvýšením nároží, ale naopak ustoupením sousedních fasád.
• Zmenšit rozsah prosklených ploch.
• Reagovat na změnu ortogonálního systému zástavby jihovýchodně od naší parcely. Ulice Budějovická se zatáčí a z toho důvodu má stávající gymnázium pootočený půdorys vůči nároží ulice. Záměru dosahujeme opět ustoupením fasád.
• Vytvořit podružnou nárožní dominantu i na jižním nároží objektu, která se uplatní při pohybu ulicí Budějovickou směrem ke křížení s ulicí Antala Staška.
• Architektonickými prostředky reagovat na urbanistické danosti lokality – začátek protější obytné zástavby. Fasádu do ulice Budějovická tvoří v zásadě dva principy: na nároží do náměstí fasáda „administrativní“, se začátkem protějších bytových objektů – „dům s okny“.
• Posílit působení ustupujících pater jako samostatné „střešní krajiny“, aby korespondovalo, jak s valbovou střechou gymnázia, tak s ustoupenými horními patry protějších funkcionalistických domů.

Architektonické a dispoziční řešení:

Stavba vytváří ustupováním jednotlivých pater charakteristickou siluetu s nárožími a střešní krajinou. Využitím dvou základních barev (černé a bílé) aplikovaných na jednotlivé „díly skládačky“ dům reaguje na měřítko a souvislosti okolí. Tyto dva základní objemy jsou doplněny dalšími třemi prvky – prosklenou hmotou přízemí, respektive 2.np, horní ustupující částí, kterou vizuálně definují pevné stínící hliníkové lamely a hmotou hlavního schodiště – kubická omítaná hmota (Baumit – pohledový beton hladký) s vyřezanými čtverci nepravidelně rozmístěných oken.

Objekt má 3 podzemní podlaží, kde se nachází garáže a technické provozy. Jednotlivá podlaží jsou spojena jednopruhovou pojízdnou rampou pro automobily a společným komunikačním centrem, které prochází ve stejném půdoryse z podzemních do osmi nadzemních podlaží.

Hlavní vstup do objektu je na jihozápadní fasádě v ulici Budějovická se vstupní halou a recepcí. V přízemí se po obou stranách vstupní haly nacházejí komerční prostory. Zadní technický vstup do objektu navazuje přímo na hlavní vertikální komunikační jádro se třemi výtahy a čtyřramenným reprezentativním schodištěm. Vertikální komunikace doplňuje ještě únikové schodiště.

Jednotlivá další podlaží mají čistě administrativní náplň. Jsou projektovány jako tzv. „openspace“ s možností klasického dispozičního troj traktu se střední chodbou. Členění fasády umožňuje dělení na jednotlivé kanceláře v rastru 1250mm. Na jedno patro se předpokládají maximálně dva nájemci. Na každém patře u komunikačního jádra se nachází nezbytné sociální zázemí.

Konstrukční a materiálové řešení:

Nosný systém je železobetonový, sloupový, převážně integrovaný do obvodových stěn. V místech přechodu mezi ustupujícími patry a na nároží jsou sloupy šikmé.

Podstatnou část obvodového pláště tvoří zvukopohltivý lehký sendvičový plášť s kovovým perforovaným obkladem s minerální izolací tloušťky 200mm. Okna a prosklené stěny jsou hliníková s izolačním dvojsklem, mezi 1.NP a 2.NP je navržen fasádní hliníkový systém s prosklením izolačními dvojskly. Několik čtvercových oken v bílé části jsou dřevěná eurookna. Dřevo je uplatněno i v černém nárožním dílu – jde o atypické zvukopohltivé opláštění pevných prvků fasády a zároveň tzv. žiletky, které tvoří cedrové hranoly. Venkovní stínění tvoří tmavé sunscreeny v černém prvku, hliníkové přírodní žaluzie v prvku bílém a pevné hliníkové lamely různých průřezů v horních patrech a nad hlavním vstupem.

foto: Filip Šlapal

Autoři:
Atelier 6, s.r.o.,
Ing. arch. Radek Šíma,
Ing. arch. Libor Čížek,
Ing. arch. Ondřej Moravec,
Ing. arch. Michal Nekola,
Ing. arch. Lenka Konopková

Místo realizace:
Na vrstvách 976/26, Praha 4 – Podolí, 140 00

Investor:
soukromý investor

Dodavatel:
MG-Mont s.r.o. (stavba),
LandART atelier s.r.o. (zahrada)

Datum dokončení projektu:
2016

Objekt se nachází v kvalitní rezidenční vilové zóně Podolí, na rozlehlém pozemku s výrazným výškovým rozdílem.

Vila reaguje na prudký svah pozemku jdoucí severovýchodním směrem a umožňuje, jak svým dispozičním uzpůsobením, tak i terasovitým řešením zahrady, využívat víceméně bezbariérově podstatnou část parcely.

Objekt je dvoupodlažní, částečně podsklepený, v principu ve tvaru písmene „L“, které se otevírá západním směrem do zahrady a k atraktivnímu výhledu na Vltavu a protější vrch Dívčí hrady. Z ulice Na vrstvách, kde se nachází hlavní vstup do domu a zároveň vjezd do garáže, se pohledově uplatňuje pouze horní podlaží a dům tak působí jako přízemní.

Jednotlivá ramena na úrovni přízemí tvoří: obytná část v severozápadním křídle a ložnicová část v křídle jihozápadním. Mezi oběma křídly se nachází hluboká terasa, otevřená přes obě nadzemní patra, krytá střechou. V pokračování klínu terasy se v interiéru, v samém středu dispozice, nachází výtah, který svým vertikálním pohybem bezbariérově propojuje všechny tři výškové úrovně a v návaznosti na ně i podstatnou část zahrady.

Střecha nad terasou je před západní fasádou severozápadního křídla přetažena a kryje tak pokračování terasy před obytným prostorem. Objekt je formálně uzavírán na vnějších stranách a naopak otevírán odebíráním hmoty směrem do zahrady a k dálkovým výhledům. Koncept vnějšího povrchu kůže a vnitřního rodinného, intimního, měkkého poloatria je vyjádřen i materiálově – mozaika vytvořená cihelným obkladem vně, kontra vrstvení dřevěných materiálů posuvných žaluzií a obkladů stěn, terasy i stropu směrem do zahrady.

Půdorys vily, rozdělený atriem do dvou částí, spojuje oblouk střechy do jednoho celku. Vstup do vily se nachází na východním rohu objektu - vstupní hala, se šatnou a se světlíkem do přízemí, navazuje na garáž a sklady v „ložnicovém“ křídle a na halu s vertikálními komunikacemi v křídle obytném.

V prodloužení osy vstupu se dostaneme do horní úrovně hlavního obytného prostoru s průhledem dolů, který slouží jako pracovny.

V přízemí se nachází spodní, hlavní část obytného prostoru. Terasa umožňuje propojení se zahradou a venkovní kryté sezení. Do ložnicové části přízemí vstupujeme přes šatnu – chodbu, ze které jsou přístupné jednotlivé místnosti, orientované do zahrady.

V suterénu je umístěno technické zázemí objektu. Ze schodišťové haly můžeme na úrovni suterénu vstoupit, pod konzolou obytné části, přímo do zahrady. Atrium pod terasou přízemí umožňuje vstoupit přímo ze zahrady také do jednotlivých sklepů a skladů.

Spoluautoři:
BBD s.r.o. (stavební část),
Ing. arch. Zdeněk Sendler (řešení zahrady)

Technické informace:
HPP suterén: 141 m² přízemí: 302 m² patro: 296 m²
celkem: 739 m²
plocha pozemku: 2.293 m²

foto: BoysPlayNice

Architektonické řešení návrhu

Železniční most pod Vyšehradem se za více než sto let své existence stal ikonou. Ikonou v dobrém smyslu toho slova. Mostem, který se vymyká z mozaiky pražských mostů bez konstrukce nad mostovkou, mostem, který je vyjímečný svým umístěním pod vyšehradskou skálou, mostem, který uvozuje centrální krajinu vnitřní Prahy tvořenou Vltavou. Je zřejmé, že i přes problémy s životností, je ve společenském zájmu jeho existenci zachovat. Navrhujeme jeho citlivou náhradu pomocí tvarové repliky včetně detailů. Dalším krokem byla úvaha o tvarovém a konstrukčním řešení nového mostu, který replikovaný most doplní. Konstrukce musí soudobou formou rozvíjet základní tvarové principy mostu historického. Musí s ním souznít, nikoliv konstrastovat. Musí v maximální možné míře umožnit pohled na starý most. Navhrujeme spojitou obloukovou konstrukci z příhradových nosníků, která rámuje oblouky původního mostu a subtilní závěsy nesoucí mostovku umožní pohled na most historický. Vzniká jedno soumostí, jeden harmonický celek v národních červeno-bílých barvách, který splní současné nároky na dopravu a zachová historické dědictví.

Konstrukční řešení

Náhrada stávajících mostních konstrukcí tvarovou replikou

Stávající soumostí na vyšehradské straně a hlavní most přes Vltavu budou navrženy jako tvarové repliky, které bude nutno díky změně výškového vedení pro zajištění požadovaných podjezdných výšek pro silniční a tramvajovou dopravu vedenou pod mostem provést v nové výškové poloze, která bude oproti stávající o cca 1,10 m výše. Vzhledem k požadavku na dodržení VMP 2,5 a osové vzdálenosti kolejí 4,0 m bude nutná i směrová úprava vedení těchto kolejí.

Při opravě budou stávající klenbové konstrukce zachovány ve stávající podobě s takovými úpravami, aby bylo možno v jejich koruně provést zesílení železobetonovými konstrukcemi, které zajistí nové výškové a směrové vedení kolejí včetně konstrukcí nástupišť pro zajištění přístupu k jednotlivým kolejím. Zbývající stávající ocelová prostá pole na vyšehradském soumostí budou nahrazena tvarovými replikami, které budou navrženy s pohledově shodných ocelových trámových konstrukcí s podporovými a mezipodporovými příčníky, podélníky a ortotropní mostovkou s přímým uložením kolejnic. Rozpětí jednotlivých polí bude od 19,5 do 20,5 m. Nové konstrukce budou osazeny na stávající zvýšenou spodní stavbu s využitím existujících repasovaných litých ložisek a nových hrncových ložisek. Na ocelové konstrukce budou navazovat konstrukce nástupišť a přístupových schodišť.

Hlavní most přes Vltavu bude tvarovou replikou současného stavu, při zohlednění moderních přístupů k řešení některých detailů, tak aby bylo možno dosáhnout u konstrukce požadované životnosti, konstrukce vyhovovala platným ČSN EN a byly dodrženy požadavky na novou polohu kolejí včetně VMP 2,5 a osové vzdálenosti 4,0 m. Tvarová replika hlavního mostu se bude skládat z třech mostních příhradových konstrukcí s horním obloukovým pasem shodného tvaru jako stávající most o rozpětí polí 72,4 + 73,1 + 72,4 m. Konstrukce mostů se bude skládat z hlavních nosných příhrad s podporovými a mezipodporovými příčníky, podélníky a ortotropní mostovkou s přímým uložením kolejnic. Příhradové konstrukce budou v oblasti horního pasu zesíleny systémem příhradových ztužidel a nad podporami koncovými tuhými portály. Na vnějších stranách mostu budou osazeny chodníkové konzoly shodného tvaru jako na stávajícím mostě. Na těchto chodnících bude veden cyklistický provoz. Tvarové repliky hlavních mostních polí budou uloženy na sanovanou stávající spodní stavbu se zvýšenými úložnými prahy, díky změně výškového vedení stávajících kolejí. Ocelové konstrukce budou osazeny na repasovaná stávající litá mostní ložiska.

Nová mostní konstrukce

Soumostí na vyšehradské straně bude navrženo jako spojitá ocelová trámová konstrukce se systémem nadpodporových a mezilehlých příčníků s podélníky a ortotropní mostovkou. Rozpětí jednotlivých polí se bude pohybovat v rozmezí od 18 do 22 m. Na ocelové konstrukce nového mostu budou osazeny konstrukce nástupišť. Nové konstrukce budou osazeny na spodní stavbu s pilíři proměnlivého tvaru dle dispozic navazujících konstrukcí kleneb a prostých polí repliky. Ocelové konstrukce budou uloženy na hrncová ložiska. Spodní stavba bude založena hlubině na pilotách.

Hlavní most přes Vltavu bude navržen jak spojitá oblouková konstrukce o rozpětí polí 72,4 + 73,1 + 72,4 m. Hlavními nosnými prvky konstrukce mostu budou ocelové příhradové oblouky, které budou při svém horním povrchu ztuženy systémem příhradových ztužidel jak ve svislých tak vodorovných rovinách. Na tyto oblouky bude zavěšena konstrukce mostovky, která se bude skládat s příčníků, podélných hlavních nosníků, podélníků a ortotropní mostovky s přímým uložením kolejnic. Po hlavním mostě bude vedena kolejová a pěší doprava. Konstrukce mostu bude osazena na nové spodní stavbě, která bude založena hlubině na pilotách. Pilíře mostu budou stěnového typu a v příčném řezu budou zrcadlit tvar stávajících pilířů.

Vyhodnocení nutných zásahů do památkově chráněných prvků soumostí

Vzhledem k nutnosti výškové a směrové úpravy kolejového vedení a požadavku na zbytkovou životnost ponechaných prvků stávajících konstrukcí nebylo možno při návrhu zachovat stávající konstrukce mostu. Aby bylo možno dosáhnout požadované životnosti a požadovaného geometrického uspořádání byla navržena citlivá náhrada stávajících konstrukcí za tvarové repliky se snahou o zachování zásadních prvků konstrukcí co nejvíce se přibližující současnému stavu mostních konstrukcí. Při návrhu replik bylo nutno u některých detailů zohlednit požadavky na životnost konstrukcí, proveditelnost protikorozní ochrany a současné požadavky návrhových norem ČSN EN 199x. Z těchto požadavků vyplynula nutnost úpravy některých detailů konstrukcí, které by ale ve výsledku neměly měnit celkový charakter a vizuální stránku nově navržených tvarových replik konstrukcí, zejména pak hlavního mostu přes Vltavu a ocelového soumostí na vyšehradské straně.