Smuteční rozlučková síň je situována na okraji historického centra města, v prostoru mezi dolní částí Městského hřbitova a korytem říčky Stebenky
KLIENT: Město Turnov zastoupené starostou ing. Milanem Hejdukem
AUTOR: ing.arch. Radek Šíma, ing.arch. Libor Čížek, ing.arch. Ondřej Moravec, ing.arch Michal Nekola
/ATELIER 6, s.r.o.
PROFESE: PROFES PROJEKT, s.r.o., ing. Petr Chval
VÝTVARNÁ DÍLA: Mgr. A. Pavla Gregorová
GENERÁLNÍ DODAVATEL: BAK Trutnov, a.s.
PROJEKT: 2001
REALIZACE: 06/2002 – 10/2003
NÁKLADY: 36 milionů Kč / 1,1 milionů EUR
ZASTAVĚNÁ PLOCHA: 1.200 m2
OBESTAVĚNÝ PROSTOR: 5.400 m3
SNÍMKY: Pavel Štecha
VIDEO: Jan Drnek
OCENĚNÍ:
Smuteční rozlučková síň je situována na okraji historického centra města, v prostoru mezi dolní částí Městského hřbitova a korytem říčky Stebenky.
Lokalita se nachází na úpatí svahu, zvedajícího se od říčky k vrcholu s jednou z hlavních architektonických dominant Turnova – kostelem Narození Panny Marie. Osa – cesta, propojující vstup do kostela přes horní a dolní část hřbitova se smuteční síní, bude zakončena pískovcovým obeliskem.
Hlavní přístupová cesta jde od ulice Markovy, vedoucí z náměstí, proti toku Stebenky, kolem ostrohu dolní části hřbitova. Stavba využívá částečného rozšíření pozemku do prostoru Městského hřbitova. Na poměrně stísněné lokalitě přimyká budovu smuteční síně ke hřbitovní zdi.
Budova je navržena tak aby rezervovala po celé délce území příjezdovou komunikaci, která umožní provozní vjezd do zázemí smuteční síně.
Průčelí je inspirováno torzem staré (pískovcové) hřbitovní zdi, nacházejícího se na svahu, do něhož je objekt částečně zapuštěn. Její současný transver respektuje charakter místa a reaguje svým odstupňovaným tvarem na stáčející se koryto říčky. Samotná obřadní síň je tak zcela skryta pohledům zvenčí.
Vstup je veden po dlouhé rampě mezi dvěma zdmi, přes venkovní krytý prostor, do vstupní haly - křížení os i materiálů: sklo, dubenecký, na katru řezaný pískovec, ořech obkladu, kamenná mozaiková dlažba, kovové nebe, enkaustika. Strop představuje výseč severní, podzimní hvězdné oblohy se souhvězdím Pegas, Andromeda a Perseus.
Do vlastní síně se vstupuje pod kůrem (pohledový beton, pochozí sklo). Kapacita je 80 sedících a cca 50 míst ke stání. Jednoduchý nečleněný prostor síně s podlahou z porfyru, pískovcovým obkladem do třech čtvrtin výšky (zbytek světle šedá omítka), a akustickým sádrovým podhledem (pozn.) doplňuje nábytek z ořechu: masivní lavice, posuvné dveře, pultík a katafalk. Prostoru dominují dvě, proti sobě umístěné, stěny z pohledového betonu – pozitiv a negativ, s motivem nepravidelných soustředných oválů.
Čelní stěna smuteční síně za rakví se zesnulým je plně prosklená a umožňuje tak pohled do atria (vodní plocha, červenolistý javor, koruny staletých stromů). Na konci rozloučení se zavírá kovová opona a současně, jak mizí pohled na zesnulého a do atria, se otvírají žaluzie světlíku v ose stropu síně a do zšeřelého prostoru přichází ostrý paprsek denního horního světla.
Vysoká a úzká odchozí hala, navazující na síň a ústící do venkovního prostoru, umožňuje plynulý průběh bezprostředně po sobě navazujících pohřbů. Další prostory pro veřejnost tvoří kancelář pro sjednávání pohřbů a místnost pro pozůstalé navazující na výstav.
Zázemí a provoz je řešen zcela bezbariérově na systému kovových vozíků, bez jakékoli namáhavé manipulace. Celou obsluhu v podstatě zvládne jeden pracovník - pro výslednou cenu pohřbu podstatný fakt.
Střechy jsou převážně zatravněné. Obvodové stěny jsou vyzděné, obložené pískovcem s provětrávanou mezerou. Součástí stavby je poměrně rozsáhlá realizace sadových úprav a venkovních ploch.