Předmět řešení:

Předmětem zakázky je zpracování architektonické studie smuteční síně a jejího okolí na hřbitově ve Strakonicích.

Nutnost řešit současný stav smuteční síně pociťuje město a jeho občané dlouhodobě, síň postavená ve druhé polovině dvacátého století již nevyhovuje potřebám a nynějším požadavkům, tak aby byla důstojným místem pro rozloučení se zesnulými. Proto byly ze strany objednatele stanoveny následující požadavky:

zpracování analýzy současného stavu budovy, jejího okolí a vlastního provozu smuteční síně
stávající stav je objednatelem hodnocen následovně: Kapacita síně je ve většině případů dostačující. Nevyhovující je místnost pro přímé pozůstalé (malá, obtížně větratelná). Technologie zázemí je ve vyhovujícím stavu. Objekt je udržovaný a provozu schopný. Problémy jsou s VZT, vytápěním a ozvučením. Vzduchotechnika je výkonnostně nedostačující. Vytápění je zajištěno lokálními topidly způsobujícími znečištění spalinami. Ozvučení je původní a dnes již nevyhovující. Podlaha je ve špatném stavu. Provozně nevhodně je řešen přístup pro návštěvníky hřbitova z parkoviště kolem zázemí obřadní síně. Architektonické ztvárnění je poplatné době a neodpovídá významu objektu.
zpracování analýzy alternativních možností nové síně ve vazbách na provozní a prostorové možnosti
vyhodnocení jednotlivých variant

Na základě prezentace první fáze na Poradním sboru architektů Rady města Strakonice a na jednání Rady města Strakonice byla vybrána varianta výstavby nové smuteční síně a to v jihovýchodním rohu areálu hřbitova. Předmětem druhé fáze architektonické studie je detailní dopracování vybraného návrhu.

Urbanistické řešení:

Na začátku návrhu nové smuteční síně pro Strakonice stál úkol najít v areálu, případně v jeho těsném okolí, lokalitu pro její výstavbu. Jak je určitě všem obyvatelům Strakonic zřejmé, nešlo v žádném případě o úkol jednoduchý. Nicméně jsme objevili krásu zeleného pásu vzrostlých stromů podél jižní hřbitovní zdi, nad zářezem silnice na Podsrp. Sem, respektive do místa stávající pohřební služby. Zároveň stávající svatováclavský hřbitov trpí mnohými urbanistickými problémy, zejména v jeho jihovýchodní části. Jedná se o nedořešení stávajícího nehodnotného vstupu a prostoru pro parkování před ním, oddělení budovy Pohřební služby, její fyzické a morální stárnutí, vlastní nedostatek parkovacích ploch, neexistence kvalitního pěšího napojení na nově vybudovaný podchod pod nádražím, absence kvalitní zeleně v okolí areálu hřbitova, nevhodně řešené odpadové hospodářství, atd. Návrh nové smuteční síně si předsevzal cíl vyřešit tyto urbanistické nedostatky komplexně.

Vlastní prostor síně vznikl transformací hřbitovní zdi, jejím pootočením jižním směrem. Nově transponovaná zeď jednak vytváří prostor pro rozlučkovou síň, jednak chrání předprostor síně před ruchem komunikace. Za pomoci těchto zdí a zeleně je vytvořen venkovní předprostor, částečně krytý, a jeho atmosféra. Síň je vlastně klínem vloženým mezi město a hřbitov, klínem, který zprostředkuje přechod mezi těmito světy. Prosklená stěna za katafalkem plně využívá zjevenou krásu vzrostlé zeleně pro odlehčení atmosféry během vlastního smutečního obřadu. Vzniklá zahrada je dostatečně prostorná, zároveň nepřístupná a skrytá pohledům zvenčí i pohledům z interieru síně mimo ni.

Pro dostatečný předprostor před smuteční síní musela být využita plocha stávajícího parkoviště. Tím vyvstala nutnost řešit dopravu v klidu jiným způsobem. Byla navržena úprava komunikace podél jihovýchodní a severovýchodní hřbitovní zdi, zakončená v severním rohu areálu malým kruhovým objezdem. Část jihovýchodní hřbitovní zdi byla posunuta směrem do hřbitova a tak byl vytvořen prostor pro oboustranné kolmé stání, maximalizující kapacitu. V další části navazuje kolmé stání jednosměrné. Vstupy a vjezd do areálu hasičské stanice zůstaly zachovány. V severní části nové komunikace navazují jednostranná podélná stání v souvislosti v nově zprovozněným, severním vstupem na hřbitov. Podél zdi je rezervován prostor pro chodník, který spojuje nové vstupy na hřbitov s podchodem pod nádražím. Jsou zde vynechána místa pro stromy, novou alej, která přirozeně uzavře a odcloní areál hřbitova a poskytne mu potřebnou intimitu. Uprostřed jihovýchodní zdi, v místě největší koncentrace parkovacích stání, je vybudován nový hlavní vstup na hřbitov, akcentovaný drobnou architekturou hřbitovní brány a to přímo ve vyústění hlavní hřbitovní osy.

Po vybudování nové smuteční síně bude následovat demolice síně stávající. Provoz smutečních obřadů zůstane nepřerušený a následně se uvolní rozsáhlá plocha uvnitř hřbitova, která bude použita pro jeho další rozvoj ať už jako prostor pro vybudování kolumbária, jehož umístění v bezprostřední návaznosti na nový vstup by zvýraznilo jeho význam, případně pro rozšíření počtu hrobových míst. Doporučujeme investorovi upřednostnit možnost zbudování kolumbária. Návrh bude vypracován v rámci studie generelu hřbitova.

Architektonické řešení:

Architektura je velice prostá až minimální. Pracujeme se třemi prvky – volně stojícími zdmi, které vymezují předprostor síně i vlastní objekt, levitující horizontální deskou, zastřešující prostor před vstupem a přecházející do střechy síně a v neposlední řadě se zelení. Stávající vzrostlé stromy jsou hlavním kompozičním prvkem interiéru síně i vlastního smutečního obřadu.

Stejně jako se klín síně postupně půdorysně rozšiřuje směrem ke katafalku a do zahrady, tak se i stejně zvedá výška trojúhelníkového světlíku a rozšiřuje se prostor síně i ve vertikálním rozměru. Zároveň i podlaha síně se mírně svažuje a umožňuje tak všem smutečním hostům nerušený pohled. Severní pohled na síň, od komunikace tvoří prostá, cihlová zeď částečně skrytá v zeleni. Osa síně je pohledově končí vrcholem věže kostela svatého Václava, původního historického farního kostela. V pozimních a zimních měsících, při opadaných stromech, bude tato vazba pohledově zřejmá. Je tak zprostředkován dialog, někdy viditelný, jindy jen tušený, mezi síní a duchovním rozměrem rituálu, zároveň mezi obřadem rozloučení a místem domova jako takovým.

Zdi jsou obloženy režným cihelným páskem, světle pískové barvy, která plynule přechází i do interieru síně. Protější stěna síně je obložena MDF deskami se světlou březovou dýhou. Dveře v dřevěné stěně jsou se skrytým falcem, bezobložkové. Režná cihla se uplatňuje i jako dlažba v prostoru vstupní haly a vlastní smuteční síně. Interieru dominují otočné bronzové dveře mezi vstupní halou a vlastní síní. Dveře ukončující obřad jsou posuvné, šestidílné, z bílého kovu, elektronicky řízené. Prostor kolem rakve má povrchy podlahy, stěn i stropu nataženy světle šedou stěrkou. Lavice vykonzolované ze zdi ve venkovním prostoru a ve vstupní hale bude také z bílého kovu, lavice ve smuteční síni budou tvarově a materiálově vycházet z typových venkovních laviček, pouze rozměrově upravených. Místnost pro pozůstalé má dřevěnou, parketovou podlahu (parkety skládány „na stromeček“), stěny a strop jsou provedeny v šedobílé stěrce. Podlahy ostatních místností jsou stěrkové, případně, dle povahy provozu, betonové.

Zázemí síně je zděné omítané světlou, strukturovanou omítkou a pokryté popínavou zelení (kombinace přísavníku, břečťanu a vistárie). Střecha je krytá „kačírkem s extenzivní zelení (rozchodníky, netřesk) a vysokými travinami. V případě realizace výtvarného díla „NENÍ NAHOŘE, NENÍ DOLE“ bude 500 mm vysoká tloušťka zeminy kolem třech stromů navýšena sklobetonovou skruží o dalších 500 mm na jeden metr. Skruže budou následně překryty zeminou. Ke stromům bude zavedena umělá závlaha. Markýza nad vstupem je od střechy nad objektem vynesena přes Schock isokorby. Překonzolovaná atika střechy je z pemrlovaného betonu s vertikální strukturou, alternativně budou použity matrice na pohledové betony (viz materiálové řešení). Dlažba venkovního předprostoru je navržena ve dvou materiálech – pod střechou markýzy pokračuje plynule z interieru cihelná dlažba, okolní pochozí plochy jsou vydlážděny kamennou žulovou kostkou (boky řezané, povrch štípaný), obrubníky jsou kamenné, žulové. Stromy před vstupem budou vysokokmeny, sázené jako vzrostlé. Možnosti sezení v prostoru před síní budou doplněny venkovními lavičkami, typ Limido od výrobce mmCité Zlín, které tvoří bílá, pohledově průhledná struktura ocelových prutů.

Umělecká díla:

Architektura typu smutečních síní byla v historii přirozeně spojena s existencí výtvarných děl. Navazujeme na tuto tradici a rámci návrhu smuteční síně ve Strakonicích navrhujeme tři výtvarná díla.

a/ NENÍ NAHOŘE, NENÍ DOLE – autor MgA. Krištof Kintera

Markýza před vstupem je, v jedné variantě řešení, podpírána trojicí hrubě opracovaných kamenných menhirů. Zároveň předkládáme možnost nahrazení menhirů výtvarným dílem. Na střeše vstupní markýzy jsou vysazeny tři stromy – borovice, platan, javor. Ty pod markýzou navazují na kmeny odlité do patinovaného hliníku. Ve druhé variantě díla stromy postupně „odlétají“.

b/ PTÁCI – autor MgA. Pavla Gregorová – Šípová

Jde o autorskou malbu v interieru smuteční síně, konkrétně na stěnách a na stropu světlíku. V čelní stěně světlíku, kterou tvoří mírně odrazivé sklo, se bude zrcadlit. Námětem jsou abstrahované siluety ptáků, bílé na světle pískově – šedém pozadí.

c/ VITRÁŽ – autor Ing. arch. Ivan Čech

Jedná se o transfer vitráže, která je součástí stávající smuteční síně. Toto umělecké dílo bude repasováno a nově umístěno v místnosti pro pozůstalé nové smuteční síně, jako součást osvětlovacího atria. Pozadí mu bude tvořit nedělená skleněná stěna.

Dispoziční řešení:

Obslužné prostory síně a prostory Pohřební služby jsou umístěny uvnitř hřbitova, přibližně v místě stávající pohřební služby a jejich výsledný objem je definovaný provozními vazbami, rozsahem a strukturou stávajících hrobových polí. Pohřební služba má vlastní vstup přes prostor hřbitova, kam se klient dostane brankou vedle pojízdné brány. Do interieru vstupuje z haly, která v době pohřbu může fungovat jako samostatný vstup nejbližší rodiny, po pohřbu může sloužit i jako odchozí hala. Přes malou předsíň je přístupná kancelář pohřební služby i kancelář správy hřbitova a malá čajová kuchyňka. Prostory pohřební služby obsahují malý sklad uren. Z odchozí haly jsou přístupné toalety, které slouží pro potřeby pohřební služby, smutečním hostům i návštěvníkům hřbitova. Dále je zde i malá místnost – šatna obřadníka. Celé veřejnosti nepřístupné zázemí síně je obslouženo manipulační chodbou. Na ni jsou navázány jednotlivé prostory – dvougaráž s manipulačním dvorem a skladem, šatna se sprchou a wc zaměstnanců, sklad rakví, úklidová komora, místnost pro strojení, mraznice a lednice a malá nika sloužící obsluze pohřebního obřadu. Manipulační chodba ústí do prostoru katafalku. Prostory, kde se předpokládá manipulace s nebožtíkem (tedy strojení, mraznice, lednice, výstav a katafalk) jsou situovány vedle sebe, tak aby provoz byl co možná nejefektivnější. Zázemí a provoz je řešen zcela bezbariérově na systému kovových vozíků, bez jakékoli namáhavé manipulace. Celou obsluhu v podstatě zvládne jeden pracovník – pro výslednou cenu pohřbu podstatný fakt. Samostatný vchod přímo z areálu hřbitova má technická místnost. Celý areál je doplněn odpadkovým dvorem, kde lze umístit kontejner a několik popelnic.

Vlastní provozní schéma smutečního rozloučení je velmi jednoduché, nepatetické, přesto důstojné a výrazné. Smuteční hosté vstupují z venkovního, částečně krytého, předprostoru přes vstupní halu do vlastní smuteční síně. Jednoduchý prostor se rozšiřuje jak půdorysně, tak i vertikálně a také podlaha se mírně svažuje. Katafalk s rakví se tak ocitá na mírném podiu (výška 300 mm). Výhled za rakví se velikým oknem přes celou přední stěnu otevírá do parkově upraveného atria se vzrostlými stromy. Jednoduchý, střízlivě pojednaný prostor rakve s výhledem do zeleně výrazově rámují stěny, za kterými jsou složené posuvné bronzové dveře a stěna světlíku ve středu stropu síně. Světlík je doplněn malbou – výtvarným dílem. Tato malba se díky mírně odrazivému sklu zrcadlí ve stěně světlíku. Zároveň lze plochu okna světlíku využít pro promítání fotografií či videí spojených s osobou zesnulého. Proto stěnu navrhujeme jako stmívatelné sklo s funkcí digitálních žaluzií. K sezení smutečních hostů jsou určeny jednoduché lavice. Jsou kovové, bílé, stejně jako pultík pro řečníka.

Kapacita síně je 63 míst k sezení a cca 30 stojících hostů, to je přibližně 90 míst celkem. V případě většího pohřbu lze kapacitu navýšit plným otevřením stěny mezi vstupní halou a síní o dalších cca 40 - 50 smutečních hostů až na 140 míst. Tímto způsobem propojování dvou samostatných prostor přirozeně reagujeme na počet smutečních hostů. Ve vlastní síni může proběhnout pohřeb i s menším počtem smutečních hostů aniž by měli pocit, že se ve velkém prostoru „ztrácejí“. Větší počet smutečních hostů umožní spojení síně s halou. U rozloučení s velkým počtem smutečních hostů (140 a více), které sice nejsou časté, ale přesto se někdy vyskytnou, je možné využít krytý předprostor síně, čímž se zvýší kapacita smutečního obřadu o dalších cca 100 hostů. V tomto případě počítáme s využitím plátna s promítáním obřadu v síni. K zprostředkování obřadu lze případně využít mobilní televizor.

Nejbližší rodina může kromě hlavního vstupu s ostatními smutečními hosty využít i samostatný vstup přes hřbitov a odchozí halu. Z ní je přístupná místnost pro rodinu a výstav nebožtíka. Vlastní výstav je vizuálně oddělen, tak aby bylo umožněno rozloučit se pohledem pouze těm členům rodiny, kteří o to mají zájem. Oba tyto prostory jsou přirozeně osvětleny díky malému atriu. Z místnosti pro rodinu vstupují nejbližší pozůstalí do síně, přímo do první řady.

Scénografickým způsobem pracujeme se samotným závěrem smutečního obřadu. Rakev neodjíždí ani horizontálně, natož vertikálně. Před katafalkem s rakví se pomalu zavírá kovová „opona“. Výhled ven se postupně mění na zužující se vertikálu – světlo mizí. Opona se zavře, otvírají se žaluzie trojúhelníkového světlíku ve stropu síně a do na chvilku zšeřelého prostoru přichází paprsek denního světla, který postupně sílí a dává tak pozůstalým tolik potřebnou naději.